Srovnání veřejných a soukromých vysokých škol v ČR

V tomto příspěvku se zaměříme na rozdíly ve studiu na veřejných a soukromých školách. Náš pohled zohledňuje jak zkušenosti a názory pedagogů - akademických pracovníků a studentů a absolventů. Novátorsky je pojata prezentace vysokých škol, jak veřejných, tak soukromých a zejména u soukromých škol vznikal tento trend jejich sebeprezentace, který následně začaly využívat i veřejné vysoké školy, jako je ČVUT, Mendelova univerzita, apod. Soukromé školy se prezentují také na sociálních sítích a využívají například také virálního marketingu, aby oslovili správnou cílovou skupinu mladých lidí - absolventů středních škol ke studiu právě jejich školy a jejich oboru. I z tohoto hlediska je image vysoké školy a její prezentace jedním z faktorů, které mohou potencionálního studenta oslovit. Způsobů jako vysokou školu prezentovat je množství, například každoročně konaný je veletrh Gaudeamus, pak jsou to samozřejmě klasické způsoby marketingu až po online marketing a prezentace vysoké školy na vlastních webových stránkách, sociálních médiích, blogu, apod. každému jednotlivci vyhovuje jiný způsob prezentace, který je také schopen jej oslovit.

Uvedení jednotlivých rozdílů mezi veřejnými a soukromými vysokými školami je možné brát jako prezentaci základních rozdílů, které mohou pomoci při rozhodování volby vysoké školy a celkově pohledu na způsob a formu studia na vysoké škole. Zásadní je rozdíl z hlediska finanční stránky. Soukromé vysoké školy jsou rozdílně od veřejných vysokých škol financovány na základě školného studentů. V celosvětovém měřítku jsou ale vysoké školy veřejné i soukromé finančně velmi nákladné, i když pro talentované studenty nebo pro sociálně a zdravotně znevýhodněné studenty je možnost různých forem stipendií. Problém školného a nákladů za studium je celkově častý, a to i proto, že tyto náklady musíte zohlednit i z hlediska stravování, financování dopravy, ubytování, zajištění studijních pomůcek a materiálů a tedy celkově se jedná o částky nezanedbatelné a plánování budoucího studia je tak vhodné o tyto aspekty zohlednit.

Volba mezi soukromou a veřejnou vysokou školou může být z hlediska školného zásadní. Ovšem řada vysokých škol dnes nabízí různé akce a slevy na školném, stejně jako možnost splátkového kalendáře školného nebo jeho rozložení v průběhu celého akademického roku. Rozhodně se vyplatí si zvolený obor, který byste chtěli studovat si porovnat a zohlednit tak i všechny finanční aspekty. Například volba brigády ke studiu je výhodná i z hlediska praxe, ale v tomto ohledu je nutné dobře vybírat, jednak, aby byla brigáda co možná nejvíce k oboru a jednak, aby z ní plynul konkrétní finanční užitek,

Zvolit takto optimální brigádu není v praxi docela jednoduché a mnohdy to vyžaduje spoustu času, které musíme investovat do hledání a vyjednávání o dané brigádě. Samozřejmě je možné s nabídkou práce oslovit samotné firmy, kde byste měli zájem pracovat, o brigádu nebo jinou formu pracovní spolupráce. I vlastní aktivita a zájem se mnohdy cení. Nikdy se nemůže stát nic horšího než to, že budeme odmítnuti nebo, že Vám vybraná firma neodpoví. Jistě ale budou jiné příležitosti, a takto je nutné na to také hledět.

Dalším hodnotícím faktorem může být kvalita studia. Můžeme ale hovořit, z vlastní zkušenosti, že kvalita výuky se mezi soukromými a vysokými školami stírá, protože na obou typech vysokých škol pracují a vyučují stejní pedagogové, kteří na soukromých školách pracují nad rámec svého úvazku ma veřejných vysokých školách a svoje přednášky, semináře, zkušenosti a znalosti, stejně jako požadavky na výstupy studia přenášejí i do soukromých škol. Mnohdy je tento přístup na škodu, protože studenti soukromých vysokých škol přece jen mají vyšší očekávání z hlediska vstřícnosti vysoké škole a přístupu pedagogů této školy ke studentům. Právě v tomto je kámen úrazu a častý problém.

Pokud je vysoká škola příliš náročná, tak studenti v případně soukromé školy se snaží přejít na jinou soukromou  školu, která bude méně náročnější a vstřícnější, u veřejné vysoké školy pak takoví studenti přechází na oborově podobnou soukromou vysokou školu. Pokud je naopak vysoká škola příliš lehká, tak následné znalosti a uplatnitelnost absolventů jsou nízké a v praxi jen minimálně použitelné, což je pro vysokou školu také problém.

Základem práce se studenty i kvalitní výuky jsou kvalitní a vzdělaní pedagogové. Ideálně kombinace osob z akademické oblasti a z praxe, kdy tyto přístupy je vhodné kombinovat v co největším měřítku. Například lékařské fakulty, již do prvních semestrů prakticky včleňují studenty do praxe, což například v humanitních oborech, nebo ekonomických oborech je stále nedostačující. Ideální je, když si student dojedná praxi v rámci svého studijního oboru, když pak v tomto oboru a ve firmě zpracuje svoji závěrečnou práci a zejména když s ním spolupracuje a vede jej zkušený a erudovaný akademický pracovník. Pak kvalita a výstup tohoto studenta odpovídá požadavkům oboru i trhu, a to i z hlediska praxe, což je bez rozdílu zda se jedná o veřejnou vysokou školu nebo o soukromou vysokou školu.

Svůj význam má také prostředí vysoké školy. Můžeme uvést, že všechny typy vysokých škol se snaží budovat určité vnitřní prostředí a atmosféru. Některým se to daří více, jiným méně, je to dáno řadou faktorů, v některých případech také oborem, počtem studentů a dalšími okolnostmi. Stejně tak někteří studenti zohledňují osobní přístup ke studentům, přístup školy, které nyní vysoké školy často při své prezentaci užívají, ale ne ve všech případech se uplatňuje. Ovšem toto hledisko je subjektivní a většinou se jedná o problém jednotlivců na každé vysoké škole, ale bohužel se tomuto problému a setkání s problémovým pedagogem často nevyhneme během svého studia. Obecně i řešení problémů a vstřícnost studijního oddělení vysoké škole je určitým indikátorem a měřítkem kvality vysoké školy.

Samotná kapitola je pak náročnost studia. Tento ukazatel je rozdílný z hlediska všech oborů a jinak na něj musíme nahlížet například u lékařských oborů, rozdílně u humanitních oborů, stejně tak ekonomických oborů, apod. Pravdou je, že i po skončení vysoké školy je nutné se stále učit novým, aktuálním problémům věcem, ale obecně je nutné uznat, že každá škola má svoje standardy a požadavky, které se týkají výstupních znalostí a praktických dovedností, a tyto od studenta - absolventa vyžaduje, a to bez ohledu na to, zda se jedná o soukromou nebo veřejnou vysokou školu. Stejně tak není v podstatě rozdíl mezi prezenčním a kombinovaným studiem v tom, že rozsah znalostí a dovedností musí být stejný. Každý student přijetím ke studium akceptuje podmínky a požadavky školy, které je nutné v průběhu studia splnit, ať již zpracování odborné závěrečné práce, tak vlastním rozsahem znalostí a zkušeností v rámci daného oboru.